Hlavní překážkou, která brání našemu pokroku směrem k hlubšímu sebeuvědomění, je přesvědčení, že něčemu rozumíme nebo víme, i když tomu ve skutečnosti rozumíme jen povrchně nebo dokonce chybně. Toto špatné vnímání může být významnou překážkou našeho osobního a duchovního růstu, protože nám brání být otevření novým perspektivám a informacím.
Když věříme, že už všechno víme, uvolníme se ve svém chápání, čímž zavíráme dveře k dalšímu učení a vývoji našeho vědomí. Tento postoj nás může uzamknout do omezených myšlenkových vzorců, což nám brání zpochybňovat naše přesvědčení a předpojaté představy.
K překonání této překážky je nezbytné pěstovat intelektuální pokoru a uznat, že poznání je nepřetržitý proces. Musíme být otevření myšlence, že naše současné jistoty mohou být zpochybněny a že nové informace mohou obohatit naše chápání světa a nás samých.
Cvičením sebereflexe, zpochybňováním svých přesvědčení a neustálým hledáním nových poznatků můžeme začít rozptylovat iluzi, že všechno víme. To otevírá cestu k většímu sebeuvědomění, protože jsme ochotnější prozkoumávat hlubiny svého vlastního bytí a napojovat se na větší realitu kolem nás.
Chcete-li překonat nevědomost a osvobodit se od ega, zvažte tyto tři postupy:
1. Pokora
Bez ohledu na úroveň znalostí, které získáváme, je nezbytné mít na paměti, že vesmír je nekonečný. Tuto realitu musíme pokorně přijmout. Pouze tím, že si uvědomíme, že nevíme všechno a nemůžeme vědět všechno, staneme se vnímaví k „já“, které je uvnitř, které má moudrost, která nás vede k pravdě.
Prostřednictvím praktik, které podporují rozpuštění ega, se stáváme lépe schopni jednat z perspektivy „Vyššího Já“, spíše než následovat své osobní touhy. Zahrnuje to odložení našich přání, nabízení ovoce našich činů světu a kultivování neustálé všímavosti.
2. Introspekce
Začlenění disciplinovaného procesu sebereflexe do našeho každodenního života nám umožňuje zůstat si vědomi našich fyzických, emocionálních a duševních návyků.
Prostřednictvím pečlivého pozorování sebe sama začínáme vidět cesty, které v nás stopuje nevědomost nebo nedostatek jasnosti. Naší odpovědností je očistit zrcadlo naší mysli, kde se čisté vědomí snaží zazářit.
3. Oddanost
Abychom přerušili silné spojení, které máme s naší sobeckou povahou, musíme se zavázat k něčemu většímu, než je naše individuální „Já“. I když nemůžeme nutně pochopit, co to je, můžeme rozlišovat mezi egem osobnosti a „já“, které představuje světlo v nás.
Můžeme meditovat, abychom se dostali do kontaktu s tímto „Já duše“ a napojili se na univerzální vědomí pro hlubší a úplnější zážitek.
S pokorou, introspekcí a oddaností se nám obnoví vnitřní vize a začneme se ztotožňovat se svým pravým já.
