Ctít vaše slova je důležité. Slova mohou být jednoduše nevinné tahy na papíře nebo kombinace písmen pečlivě napsaných na obrazovce. Zpočátku se mohou zdát prázdná, ale nesmyslná slova mají podivnou schopnost okrást život o jeho podstatu, o jeho smysl.
Tato slova lze studovat, plánovat a strategicky umístit tak, aby vytvářela konkrétní účinky, nebo se mohou spontánně vynořit z organické části našeho bytí a odhalit naše nejčistší a nejautentičtější pocity. Tyto spontánní projevy o nás hodně prozradí, protože jsou přímé a pravdivé.
Nikdy však nepodceňujme sílu slov.
Jediné slovo může pozvednout nebo strhnout lidskou bytost ve chvíli fyzické nebo emocionální zranitelnosti.
Od útlého věku se učíme chápat sílu slov. Zjišťujeme, že pojmenovávání věcí a zejména vyjádření pocitů nám umožňuje lépe uspokojovat naše touhy a potřeby. Schopnost porozumět sobě i druhým prostřednictvím slov dává lidským bytostem charakteristickou vlastnost: kód signálů, zvukových nebo psaných, který nás integruje do větší skupiny, v ideálním případě lidštější, protože sdílí náš jazyk.
V průběhu života se učíme prostřednictvím bolestivých i úspěšných zkušeností nejúčinnějšímu způsobu, jak manipulovat s významem slov. Snažíme se tedy zaručit nebo zkreslit pravdu na základě našich záměrů, našeho charakteru a hodnot, které nás řídí.
Navzdory naší úzkosti a způsobu, jakým fungujeme, ať už jsme integrováni do světa nebo na jeho okraji, často obětujeme schopnost naslouchat svým bližním. Zatímco druhá osoba mluví, naše mysl běží zběsilým tempem. Někdy se snaží předvídat další projev, jindy hledá nejlepší způsob, jak oponovat nebo argumentovat v náš prospěch či obranu.
Tato agitace nás staví do paradoxní situace : protože nikdy neposloucháme sami sebe, trávíme celý život, aniž bychom skutečně věděli, co si v životě myslíme, co chceme, litujeme nebo čeho se bojíme. Naše existence probíhá v neustálé reakci, bez skutečné reflexe nebo interakce, což vede ke špatné komunikaci.
Ctít svá slova tím, že říkáte pouze to, co dokážete, je důležité z několika důvodů, jak osobních, tak pracovních.
Zde je šest hlavních důvodů:
1. Cti svá slova dodává důvěryhodnost a důvěru
Když dodržíte slovo, ostatní ve vás mají důvěru. To posiluje vaši důvěryhodnost a lidé budou s větší pravděpodobností věřit vašim slovům a důvěřovat vám v budoucnu.
2. Osobní integrita
Dodržování svých závazků ukazuje, že máte osobní integritu. To odráží vaše hodnoty a ukazuje váš závazek k etice a spolehlivosti.
3. Cti svá slova buduje silné vztahy
Pevné vztahy, ať už osobní nebo profesní, jsou často postaveny na důvěře. Ctění vašich slov pomáhá budovat trvalé, pozitivní vztahy s ostatními.
4. Produktivita a efektivita
Když respektujete své závazky, pomáháte udržovat produktivnější pracovní nebo životní atmosféru. Týmy fungují nejlépe, když se každý může spolehnout na to, že ostatní splní, co slíbili.
5. Odpovědnost
Tím, že dodržíte slovo, prokážete velkou zodpovědnost. Jste ochotni převzít odpovědnost za důsledky svých slov a činů, což je znakem zralosti a profesionality.
6. Cti svá slova dává pozitivní obraz
Ctění vašich slov pomáhá utvářet pozitivní sebeobraz. Ať už v osobním nebo pracovním životě, být vnímán jako někdo, na koho se můžete spolehnout, je cenným přínosem.
Ctění vašich slov je proto klíčovým prvkem při navazování zdravých vztahů, budování pozitivní pověsti a přispívání k prostředí, kde se cení důvěra a odpovědnost. Může také zlepšit vaši osobní spokojenost tím, že vám umožní žít v souladu se svými hodnotami.
Ve skutečnosti naše slova, ať chceme nebo ne, utvářejí náš obraz v očích světa.
Zaujmeme-li agresivní postoj, vzbuzujeme v ostatních instinktivní potřebu bránit se nebo útočit. Důvěra na druhou stranu povzbuzuje ostatní, aby nám věnovali určitou pozornost, protože naše držení těla vzbuzuje důvěru a pevnost. Přílišná samolibost dává ostatním svolení, aby nás zmenšovali, ponižovali a ovládli, protože to vytváří obraz křehkosti a nejistoty. Na druhou stranu, pokud budeme milí, klidní, důstojní a přátelští, i když to chce čas, své místo v tomto velkém světě si postupně najdeme.
Naše mírumilovné chování může pozitivně ovlivnit naše prostředí a pomoci změnit způsob, jakým nás svět vnímá, interpretuje a zachází s námi.
Objevování jazyka lze považovat za jednu z nesčetných studijních zkušeností na naší planetě. Může to jednoduše znamenat zvládnutí kódu pro výměnu informací, nebo to může být považováno za něco málo evolučně významného, pokud se člověk omezí na reprodukování slov. Jako u všeho v životě však vždy existuje nespočet dalších úhlů pohledu. Je zásadní, aby bylo zvládnutí tohoto úžasného komunikačního zdroje interpretováno jako prostředek sblížení spíše než jako konfrontace nebo posuzování.
Když si vytváříme mentální obrazy naší řeči, ostatní mají právo je interpretovat.
Naše schopnost artikulovat slova by se neměla omezovat na oblast manipulace, ale měla by nám pomoci pochopit, že hájení práva na vyjádření každého, včetně těch, kteří s námi nesouhlasí, také zajišťuje, že náš hlas bude vyslyšen a respektován.
Doba, kdy si uvědomujeme, že ti, kdo hledají větší dobro, musí svá slova cvičit tak obratně, jak se blíží jejich verbální výmluvnost. Bude jasné, že ke zneužití moci dochází, když mlčíme ze zbabělosti, souhlasu nebo pohodlnosti. Pochopíme, že hodnota slov spočívá v zaujímání konzistentního postoje a že kousavá, ironická, hanlivá a urážlivá slova nás pouze zmenšují a podněcují cyklus vzájemného znehodnocování.
V té době budeme připraveni vyjádřit pouze to, co buduje, povznáší a přidává. Naše slovo nabude hodnoty slibu již v těhotenství, připraveného k uskutečnění.
Bude mít sílu upřímné modlitby a transformační a léčivou energii, která přichází s těmi, kteří ctí svá slova tím, že říkají pouze to, co jsou schopni dosáhnout.
