Než jsem tě potkal, bylo mi dobře.
Jsem svobodná matka tak dlouho, jak si pamatuji. Být single je vše, co jsem kdy opravdu poznal.
Chodit sama na večírky a akce mi nikdy nevadilo. Chodit s dcerami na večeři a do kina bylo normální. Nosit na každé ruce dvacet tašek s potravinami a hledat klíče v kabelce byla lehká práce. Vynášet jednou týdně odpadky plné červů mi nikdy nepřipadalo jako fuška.
Tohle byl můj život tak dlouho, jak jsem si pamatoval, a neznal jsem jiný způsob, ani jsem nechtěl, aby se změnil.
Dokud jsem tě nepotkal
Najednou se můj svobodný život stal osamělým, vyčerpávajícím a tíživým.
Teď, když se na večírcích a akcích objevuji sám a moji přátelé se mě ptají, jestli jsem stále svobodný, bolí mě u srdce, že musím odpovědět „ano“.
Když jdeme s dcerami na večeři a číšník se zeptá: „Dnes večer jen vy tři?“ “, chci mu naplivat do tváře, že mi ještě jednou připomněl, že se k nám nepřipojíš.
Nyní tašky s potravinami vypadají jako cementové bloky a zápach odpadků zamořených červy je na mě příliš.
Tak to vám musím říct
Prosím, nenuť mě se do tebe zamilovat, pokud nepřemýšlíš o tom, že bys se mnou byl.
Nenuť mě držet tě za ruku na procházkách, grilování a večírcích, ukazovat tě všem, protože vím, že vždycky budeš někde jinde a budeš dělat své věci, s lidmi, kteří ani nevědí, že existuji.
Nenuť mě zůstávat vzhůru celou noc a telefonovat se svou nejlepší kamarádkou pokaždé, když opustíš můj dům, a řeknu jí o tom, jak mě rozesmíváš víc než kdokoli jiný.
Nenuťte mě doufat v budoucnost, která neexistuje
Nechtěj, abych se každé ráno probouzel vedle tebe a líbal tvé dokonale tvarované rty, ochutnával tvůj sladký ranní dech v mých ústech, pokud odejdeš před východem slunce.
Nenuťte mě, abych o vás dcerám řekl všechno, protože jsem přesvědčen, že byste byl dokonalým mužským vzorem, který ve svém životě potřebují, pokud by vás to nikdy nenapadlo.
Nenech mě si s tebou představit budoucnost
Nenuťte mě představovat si vás v mých budoucích plánech, pokud jste nikdy nepřemýšleli o plánování budoucnosti se mnou.
Nenech mě vidět, jak dokonalý by byl můj život s tebou. Neukazuj mi, jak těžké je být svobodnou matkou, když chceš jen sedět a dívat se, jak zápasím.
Nenuťte mě se usmívat od ucha k uchu, nerozesmívejte mě, dokud mě nebude bolet břicho, nenuťte mě cítit se tak milovaná, jen abych odešla a nechte mě žít jako svobodná matka.
Protože teď být single mi už nevyhovuje
Můj život svobodné matky, ten, který jsem dlouho přijímala jako jedinou možnou realitu, se pomalu snaží mizet ve stínu mé minulosti.
Snaží se uvolnit místo pro něco nového, pro život s tebou. Život, kde samotu vystřídají společné chvíle, smích a spoluúčast, ve kterou jsem před setkáním s tebou nikdy nedoufal.
Každým dnem se tato představa o společné budoucnosti stává přítomnější, hmatatelnější. Představa, že už nemusím čelit všemu sama, že konečně můžu uvolnit tlak, mi dává nahlédnout do světa, kde už by moje úsilí nebylo jen moje.
Svět, kde při rodinném stolování už nebudu jediná dospělá u stolu, kde už nebudu muset nést tíhu nákupů, účtů, rozhodování… sama. Život, kde bys tam byl, po mém boku, jako sloup, jako ten, který mi pomáhá všechno vydržet.
Ale hluboko uvnitř vím, že je rozdíl mezi sněním o společném životě a realitou. Pravdou je, že navzdory mým nadějím, navzdory tomu, co jsem si myslel, že jsem ti viděl v očích, jsi se mnou nikdy neplánoval život.
Nikdy jsi neuvažoval o tom, že bys se mnou trvale sdílel svůj každodenní život. Tyto chvíle, kterých si tolik vážím, kde jsme spolu, jsou pro vás jen pomíjivé okamžiky, závorky, které pro mě tolik znamenají, ale pro vás jsou pouze pauzami na vaší vlastní cestě.
A to je místo, kde návrat do reality bolí. Musím se odtrhnout od těchto iluzí, pamatujte, že vaše přítomnost je dočasná, že vaše sliby jsou nejasné a že navzdory svým nadějím jsem tu stále sám.
Před tebou pro mě osamělost nebyl problém.
Zkrotil jsem to, zvykl jsem si na to. Ale teď mě to tíží. Protože jsi mi dal pohled na něco jiného, něco krásného a vzácného, i když jsi to nikdy neslíbil.
Dal jsi mi střípky štěstí, střípky společného života, který jsem chtěl, aniž bych si to uvědomoval, a teď, když tu nejsi, všechno, co jsem měl předtím, se zdá nedostatečné.
Ocitám se uvězněná mezi dvěma světy: životem svobodné matky, kde jsem vše zvládala se silou a odolností, a světem iluze společného života plného naděje a štěstí. Musím se teď znovu naučit žít sám, už ne proto, že nic jiného neumím, ale proto, že nemám na výběr.
Jsem stále zde, v tomto každodenním životě, který pokračuje bez tebe. Moje povinnosti nezmizely. Jídla, která je třeba připravit, domácí úkoly, které je třeba udělat, nákupy… to vše je stále tam, ale s novou hořkostí. Protože teď vím, co by to mohlo být. Vím, jaké to je chtít někoho po svém boku a pochopit, že ten člověk tam ve skutečnosti nechce zůstat.
