Připadá mi legrační, jak všechno funguje,“ řekla. „Nosíme tyto masky a skrýváme části nás samých, které z nás dělají lidi – prvky, které formovaly naši identitu, pilíře našich příběhů, naše lekce, naše jizvy.
Skrýváme to, za co se stydíme. A jak trpíme! Nikdy však nevidíme skutečný zdroj tohoto utrpení.
Nikdy nevnímáme tíhu emocí, které jsou v nás pohřbeny, ani ty strachy, které jako by nás tížily a tížily ty, kteří naší zátěži nerozumí.
Přesvědčujeme sami sebe, že jsme jediní, kdo se na tomto světě cítí ztracení a sami.
Věříme, že nikdo nemůže pochopit naše utrpení ani otázky, které nás trápí. Myslíme si, že lidé nemají čas nám naslouchat a že ti, kteří ano, to dělají jen ze zdvořilosti.
Takže jsme to vzdali příliš brzy. Bojíme se, že ostatní utečou před našimi zraněními a naší minulostí. Myslíme si, že nedokážou pochopit velikost toho, čím jsme si prošli, nebo pochopit, co nás každou noc pronásleduje. Ale mýlíme se. Opravdu se mýlíme. Nejsme sami se svými příběhy a svým utrpením. Nejsme sami.
A v tom je podle mě tragická krása situace.
Všichni toužíme po opravdovém spojení, a přesto se vyhýbáme očnímu kontaktu, jako by to bylo nebezpečí. Zoufale hledáme lidi, kteří by porozuměli našim zkušenostem, aniž bychom si uvědomovali, že každý z nás zažil podobné emoce.
Místo toho se nutíme ukázat světu, že je všechno v pořádku, i když zoufale potřebujeme pomoc.
Tento paradox mi uniká. To je důvod, proč vzdálenost mezi námi a lidmi kolem nás stále roste. Vzdalujeme se, když bychom se měli přibližovat.
Nakonec vše, co chceme, je vědět, že nejsme sami: 4 důvody
1. Potřeba patřit
Jedním ze základních důvodů, proč se snažíme vědět, že nejsme sami, je naše vrozená potřeba někam patřit. Lidé jsou sociální tvorové, kteří nacházejí útěchu a smysl ve vztazích a spojeních s ostatními.
Tato potřeba sounáležitosti je hluboce zakořeněna v naší povaze a odráží se v naší rodině, přátelství a komunitních vztazích. Vědomí, že nejsme sami, nás ujišťuje, že na tomto světě máme své místo a že jsme součástí většího celku.
2. Hledání zajištění
Samota může být někdy zdrojem strachu a úzkosti. Vědomí, že nejsme sami, nám nabízí jistou formu jistoty proti nejistotám a výzvám života.
Přítomnost dalších lidí v našem životě, ať už jsou to přátelé, příbuzní nebo dokonce spolucestující, nám pomáhá překonávat obtíže sdílením zátěže a hledáním podpory.
3. Hledání smyslu a potvrzení
Často se snažíme potvrdit, že naše existence má smysl tím, že se srovnáváme s ostatními. Vědomí, že nejsme sami, nám pomáhá najít nějakou formu potvrzení a smyslu našich zkušeností. Když vidíme, že ostatní sdílejí naše pocity, naše nápady nebo naše výzvy, posiluje to náš pocit, že naše zkušenost má hodnotu a že ji ostatní chápou.
4. Touha po spojení a sdílení
Touha po spojení je dalším podstatným důvodem. Potřebujeme sdílet své zkušenosti, emoce a myšlenky s ostatními.
Lidské spojení je zdrojem radosti, porozumění a osobního růstu. Vědomí, že nejsme sami, nám umožňuje vytvářet spojení, sdílet své příběhy a učit se ze zkušeností ostatních, čímž obohacujeme svůj vlastní život.
Ale tady je skutečné odhalení:
Když jsem se přestala přesvědčovat, že mě ostatní nikdy nemohou pochopit, otevřel se mi svět nečekaným způsobem. Viděl jsem lidi, kteří sdíleli své vlastní příběhy a rezonovali s mými.
Když jsem si přestal myslet, že jsem sám, zjistil jsem, že jsem obklopen lidmi, kteří stejně jako já touží po opravdovém spojení. Tady jsem našel hlubokou krásu.
Tehdy začalo moje léčení, kdy jsem pochopil, že naše potřeba spojení je mnohem silnější, než si představujeme.
